Rozhovor s Kateřinou Kolbovou

Home / BLOG / Rozhovor s Kateřinou Kolbovou
Rozhovor s Kateřinou Kolbovou

Úvodem se logicky nabízí otázka – co tě vedlo k účasti v soutěži MasterChef?

První impuls mi dala kamarádka, která mě k účasti v soutěži vyzvala. Moje první  reakce byla, že do toho nejdu. Potom jsem ale změnila názor, natočila jsem video, prošla výběrem a najednou jsem se stala jedním ze soutěžících. Protože jsem minulé ročníky soutěže občas sledovala, překvapením pro mě byli nejenom noví porotci ale i celý koncept soutěže.

 

Jak sis natáčení užila a který díl se ti nejvíce líbil? Mně osobně se zdá, že tento ročník byl v očích diváků doposud nejpopulárnější.

Je to možné. Určitě je to i změnou koncepce, soutěž se více otevřela. Přišli noví porotci, výzvy, dostali jsme se mezi lidi. Natáčení jsem si opravdu užila, i když bylo občas časově hodně náročné. Nejvíce mě bavil díl s vojáky.  Překvapilo mě například, že takoví chlapi nechtěli jíst steak připravený na medium, protože byl pro ně příliš krvavý. Natáčení nebylo vůbec jednoduché. Vstávali jsme brzy a k tomu do velké zimy. Suroviny na vaření byly ve skladu venku snad celou noc, takže byly děsně studené a při práci s nimi nás bolely ruce. Naopak mě nebavilo vaření ve školní jídelně. To není nic pro mě a myslím, že tam se tam ani žádná velká gastronomie dělat nedá. Obdivuji ty, kteří tuto práci dělají, já bych to nezvládla.

Nicméně MasterChef je primárně reality show, takže jsme byli vystaveni různým situacím, které nás často přivedly až na pokraj psychických sil. Cílem bylo ukázat co v nás je, jaké máme nervy a jak dokážeme odolávat stresovým situacím. Často jsme byli hladoví, nevyspaní a vznikaly i konflikty. V televizi to nakonec vypadá jinak, ale jeden díl se natáčel několik dní. Čtyři měsíce jsme byli de facto zavření spolu a navíc jsme měli celou dobu port, takže štáb mohl slyšet opravdu úplně všechno a mohl s námi o to víc pracovat.

 

Jak se ti líbí svět showbyznysu? Poznávají tě lidé na ulici?

Já bych neřekla, že tohle je ten pravý showbyznys. A jsem za to ráda. Samozřejmě lidi za mnou chodí hlavně na různých akcích, gastro festivalech. Občas mě někdo i zastaví na ulici. Je to příjemné, většinou jsou reakce pozitivní. Na sociálních sítích je to ale jiné. Tam se objevují i negativní komentáře, které si ale k tělu nepouštím, spíše se u nich bavím. Špatně to ale nese moje maminka. Za stěnu anonymity se schová kdokoliv, ale naživo jsem se s negativními reakcemi nesetkala. Ráda lidem předávám pozitivní energii a jsem ráda, když mi ji vracejí zpět.

 

Snad už není tajemstvím, že se máš stát tváří obchodního řetězce Makra. Jak se k takové spolupráci dá dostat a co obnáší?

Samozřejmě mi v tom obrovsky pomohla soutěž MasterChef. Paradoxem je, že právě Makro jsem chtěla oslovit sama už před soutěží, ale kamarád mi to rozmluvil. No a po soutěži se mi ozvali zástupci Makra , takže to tak asi mělo být. Na víc si ale musíte počkat.

 

Ty máš novou provozovnu, ale pečeš jen na zakázku. Dortík si u tebe lidi dát nemůžou, není to škoda?

Určitě není. Já se chci věnovat tomu, co dělám a chci to dělat pořádně. Kdybych měla cukrárnu, už bych  musela být více mezi lidmi a na pečení by mi nezbyl čas, který potřebuji.

 

Kolik máš teď zakázek?

Tak třeba co se týče svateb mám diář plný i na příští rok.

 

Ty jsi vystudovala ekonomiku, pracuješ jako účetní, cvičíš, jak to stíháš skloubit s pečením?

Cvičit chodím brzo ráno, to si neodepřu, vždy mě to nabudí. Co se účetnictví týče, nechala jsem si jen dvě společnosti svých velmi dobrých známých, kterým jsem musela slíbit, že je nikdy nepředám nikomu jinému. Pečení bylo mým koníčkem už dlouho, bavilo mě učit se nové věci a jsem ráda, že jsem se dokázala dostat tak daleko. Samozřejmě je to občas náročné a na dovolenou se nějakou dobu asi nedostanu, ale daří se mi zatím zvládat všechno.

 

Ve Zlíně tě ale lidé dříve než na televizních obrazovkách viděli na billboardech ODS při kampani před volbami do místního zastupitelstva. Máš i politické ambice?

Mojí ambicí není aktivní politika. Ale celá naše rodina podniká, je pravicově smýšlející a samozřejmě bych se chtěla v našem městě cítit dobře. Líbil se mi program zlínské ODS a spoustu lidí z ní znám osobně. Sdílím jejich názory a věřím, že právě oni by byli vhodní například jako členové zastupitelstva. Konkrétně Mildu Foukala znám spoustu let a vím, že je nejen cílevědomý ale současně i  férový chlap. Chtěla jsem pomoci, aby se dostal do zastupitelstva města a své myšlenky pro zlepšení života ve Zlíně mohl realizovat. A pokud budu mít možnost, ráda pomůžu zase. Moje místo je aktuálně v mé skvělé nové kuchyni!