Milan Foukal: priority řešení dopravy ve Zlíně

Home / BLOG / Milan Foukal: priority řešení dopravy ve Zlíně
Milan Foukal: priority řešení dopravy ve Zlíně

Centrum Zlína se potýká s intenzitou dopravy, které je zdrojem mnoha dalších problémů a vlastně blokem jakéhokoli zklidnění a zpříjemnění celé lokality, kterou si pod pojmem centrum představíme.

Nejmarkantnější a nejzásadnější jsou dvě příčiny. První a nejdůležitější je narůstající intenzita dopravy obecně. Pokud roste ekonomika a v neposlední řadě i životní úroveň, což se posledních 25 let i přes jisté výkyvy děje, intenzita dopravy roste a tento trend bude i nadále vzestupný. V této souvislosti je nutné se ptát, jak na tento stav reagoval rozvoj dopravní infrastruktury ve městě Zlíně v minulých letech. Byl například rekonstruován úsek I/49 z Otrokovic do Zlína, ale tato investice měla zpoždění přinejmenším 15 let. Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že už v době své realizace byla tato komunikace v některých úsecích kapacitně naplněna. Kritickými body jsou na každém silničním tahu křižovatky a linie světelně řízených křižovatek na třídě Tomáše Bati je podle mne na hranici technických možností.

Řešením zde ovšem nejsou žádné „nové“ nápady, ale obyčejný selský rozum. Je to jako s čímkoli jiným – když něco nestačí, je třeba to posílit. A proto se chceme zasadit za výstabu prštenské příčky a obchvatu Zálešné, jejichž pozitivním efektem jsme si jisti. Ale nezapomínejme ani na nutnost souvislosti těchto investic s návaznou komunikační sítí, a to na pravém břehu, protože jak jsem už konstatoval výše, doprava poroste dál.

Druhý důvod je v třídě komunikace. Státní silnice první třídy I/49, táhnoucí se přes centrum města, přivádí do centra významné procento tranzitní dopravy, která je obecně ve středech měst zbytečná, nežádoucí, zatěžující. Řešení je jediné – dopravní systém, který bude alternativou k této komunikaci a odvede tranzitní dopravu jinam. Je třeba začít vážně jednat   na úrovni město–stát o přeložení I49. Historicky už minulém století byly v územním plánu rezervy pro realizaci nové silnice na pravém břehu. Jako naprosté chiméry se ukázaly být nápady typu zakrytí Dřevnice nebo vytvoření další silnice pod stávající cestou.

Je tedy zřejmé, že Zlín se bez výrazných zásahů do dopravní infrastruktury neobejde. Jako stěžejní kroky tedy vidím:

  • Dopravní terminál Zlín-střed. V současnosti nelichotivá vizitka Zlína nejen jako krajského města, upravené a moderní dopravní terminály mají v současnosti mnohá menší sídla. Už jen z hlediska prvotního kontaktu návštěvníka Zlína jde o bez diskuze nesmírně potřebný krok. Současně však platí, že jde o nelehkou záležitost s ohledem na majetkové poměry dotčených subjektů, nicméně další odkládání řešení tohoto problému si Zlín nemůže dovolit. S vybudováním terminálu úzce souvisí i otázka zvýšení komfortu městské hromadné dopravy a její kapacity. Návaznost MHD bude mít přímý dopad na snížení individuální motorové dopravy, její zátěže na oblast centra města a v důsledku toho i potřebu odstavování vozidel. V rámci terminálu je skutečně nezbytné pojmout všechny druhy dopravy, přičemž součástí komplexní řešení musí být i parkování v dostatečné kapacitě.
  • Investice, které vyžaduje jistě nejen centrum města, to jsou bez pochyby stavby známé pod názvy prštenská příčka a obchvat Zálešné.
    • Obchvat Zálešné. Této stavbě je třeba věnovat zvýšenou pozornost i z časového hlediska. Kromě logického doplnění dopravního skeletu města bude jeho další funkcí i přímé začlenění do systému dálničního přivaděče a propojení D49 se silnicí I/49 v lokalitě Podvesná XVII. Bylo by nanejvýš nešťastní mít realizován úseky D49 – křižovatka kostelecké mosty a Kostelecké mosty – Kaufland, a přitom dál čekat na obchvat Zálešné. Ulice Sokolská je už dnes na svém kapacitním limitu…
    • Prštenská příčka. Ta nabízí vícero možností funkčního využití. Kromě eliminace hrozby dopravního kolapsu mezi Třídou Tomáše Bati a Nábřežím je to i další možnost dopravního napojení Baťova areálu a samozřejmě vyřešení komplikované vazby Třída Tomáše Bati – Jižní svahy.

 

Poznámka k problematice areálu J. A. Bati

Areál po privatizaci přišel o jakoukoli koncepci rozvoje. Roztříštěná majetková struktura, neochota některých subjektů a možná i laxnost přístupu vedení města nedokázala (s výjimkou dílčích kroků) dotlačit jednotlivé vlastníky k jednacímu stolu za účelem dosažení koncepční dohody, která by řešila nejen okamžité potřeby, ale budoucí vizi. Problémů je v infrastruktuře areálu velké množství, a to nejen dopravních, ale ve stavu sítí. Mám představu o jednání s jednotlivými subjekty sídlícími v areálu za účelem zjištění potřeb a postojů k dalšímu vývoji v této lokalitě. Město Zlín nemůže nechat dál probíhat vývoj v areálu bez aktivní spoluúčasti, jakási jeho koordinační funkce je nezastupitelná. Vše se ovšem bude odvíjet od ochoty vlastníků budov a pozemků, kteří musí být do procesu řešení zapojeni a aktivně se na něm podílet.