Josef Kocháň: Když na pracovním trhu chybí řidiči

Home / BLOG / Josef Kocháň: Když na pracovním trhu chybí řidiči
Josef Kocháň: Když na pracovním trhu chybí řidiči

Problémem všech dopravních firem je v současné době nedostatek řidičů a obsluh pracovních strojů. To má u těchto společností za následek vydávání zvýšených finančních prostředků na pokrytí osobních nákladů. Úmyslně uvádím termín „osobních nákladů“, do kterých patří kromě mzdových nákladů i náklady na získání nových a udržení stávajících pracovníků a jejich vybavení řidičským oprávněním.

Kladu si otázku, kde se tato situace „zrodila“. Dopravní společnosti dlouho využívaly skutečnost, že mužská část národa byla ve značné míře vybavena řidičskými oprávněními z doby, kdy jako mladí muži rukovali do armády a ta jim před jejich nástupem umožnila získat řidičský průkaz. Na vojně se prohloubily jejich zkušenosti s řízením kolových, pásových a speciálních vozidel. Po skončení vojenské služby se vraceli do civilního života a rozhodovali se, zda se vrátí ke svému dřívějšímu povolání, nebo využijí řidičského oprávnění a praxe a budou se živit řízením vozidel.

Tato státní investice do vojenských řidičských průkazů produkovala silnou skupinu řidičů, která po dlouhá léta fungovala jako nevyčerpatelná zásobárna zaměstnanců dopravních firem. V současné době však tato rezerva řidičů postupně odchází z pracovního trhu a my jsme postaveni před otázku, jak řidiče nahradit. Dopravní společnosti řeší problém, kde najít vhodného zaměstnance a jak pokrýt náklady na jeho přípravu. V učilištích a na středních školách je nezískáte, protože pryč jsou doby, kdy byli absolventi učilišť a škol vybaveni řidičským oprávněním pro nákladní automobily. I já o tomto problému něco vím, neboť jsem absolventem učiliště, které mne touto dovedností vybavilo. Dá se to přirovnat k dalšímu výučnímu listu.

Mohli bychom pokračovat ve výčtu, co bylo, a dávat návody zřizovatelům škol a učilišť, co by měli, ale to dopravním společnostem nové pracovníky na pozici řidiče nepřinese.

Jsem ředitelem společnosti, která zajišťuje ve Zlíně a Otrokovicích městskou hromadnou dopravu, a také u nás jsme museli popsaný problém řešit. Začalo to odchody zkušených dlouholetých řidičů, kteří do společnosti před léty přišli po absolvování vojenské služby, do starobního důchodu. Podotýkám, že získat hotového pracovníka, který splní všechny zákonem stanovené požadavky, je velmi těžké. Zaměřili jsme se více na druhou polovinu lidstva, tedy na ženy, aniž bychom zapomínali na muže. Musím říci, že ženy nebyly za volantem vozidla MHD v naší společnosti novinkou, protože v době, kdy se rušila pozice průvodčích v trolejbusech a autobusech, se mnohé z nich rekvalifikovaly na pozici řidičky. Tato cesta se jeví jako velmi dobrá. Ženy jsou při výkonu tohoto povolání plně rovnocenné mužům. Také jejich příjmy jsou u nás na stejné úrovni s muži, někdy je v příjmech i předčí. To platí též o znalostech a dovednostech při řízení trolejbusů a autobusů městské dopravy. Mezi řidiči už máme více než čtvrtinu žen.

V dopravní společnosti  připravíme na profesi řidiče autobusu či trolejbusu kolem čtyřiceti nových pracovníků ročně. Kromě zákonem stanovených zkoušek získají za volantem i praktické zkušenosti, které velmi zvyšují jejich cenu a uplatnitelnost na pracovním trhu. Dá se říci, že každým rokem zaškolíme více než jednu školní třídu řidičů. Ptám se, jestli bychom si neměli zřídit učiliště pro řidiče, nebo jestli by profesní přípravu žádané profese řidičů neměl zajistit školský systém.